POPIS

Historie velkoprostorových vozů 2. třídy se začala psát na počátku 50. let ve vagónce Tatra Smíchov. Válkou zdecimovaný vozový park ČSD, ve kterém převládaly vozy předválečné konstrukce, již neodpovídal potřebám rozvíjející se osobní a především pak dálkové přepravy. Řešením měla být rychlá dodávka svařovaných ocelových vozů postavených na jednotné platformě. Ocelová skříň vozu je usazena na podvozcích pensylvánského typu se čtveřicí dvojitě šroubovitých pružin, tvořících primární odpružení, které spolu se soustavou listových pružnic zajišťovaly na svou dobu mimořádně komfortní podmínky přepravy. První dodávka vozů tak oproti původním plánům zamířila na místo k osobním vlakům na dálkovou rychlíkovou vozbu. Celkově tak bylo mezi lety 1952 a 1958 vyrobeno na 1077 vozů ve dvou sériích. Do roku 1957 byly tyto vozy 3. třídy označovány jako Cai, v souvislosti s přechodem na dvoutřídní kategorie byla celá dosavadní produkce přeznačena na Bai. Osmidvéřáky, jak se jim někdy přezdívá, se staly s počtem 1077 vyrobených kusů vůbec nejpočetnější řadou osobních vozů. Důraz na unifikaci je vidět i v užití kombinace nízkotlakého parního, elektrického odporového topení a posléze i kamen na tuhá paliva, která byla dodatečně montována namísto elektrického vytápění, primárně určeného pro napájení z elektrických lokomotiv. Vozy dovybavené kamny byly v druhé polovině 70. let byly provozovány nejčastěji s motorovými vozy řady M 262.0. V pravidelném provozu jsme je mohli spatřit ještě v roce 1996. „Baiky“ jsou i přes svůj věk jedním z nejpohodlnějších svezení, se kterým se můžete na nostalgických jízdách setkat.

TECH

Označení Bai
Počet vyrob. vozů 1077
Max. rychlost 120 km/h
Výroba v letech 1952-1954, 1955-1958
Míst k sezení 2. třída 72
V provozu 1952-1996

FOTO

Novinka!