Historie těchto osobních vozů sáhá až do roku 1911, kdy konstruktér Ing. Jindřich Rybák přichází s koncepcí dvounápravového podvozku se systémem dvojitého odpružení jež se posléze stalo základem stovek vozů na našich kolejích. První velká objednávka od ministerstva železnic na nové vozy přichází v poválečném roce 1918, když je potřeba rychle obnovit stav vozového parku státních drah. Řešením měla být početná série jednoduchých vozů primárně určených pro osobní vlaky tažené lokomotivou. Již v té době byl systém dvounápravových vozů řady Ci, s jednoduchým listovým odpružením, považován za přežitý a pro cestující značně nekomfortní, a to zejména v porovnání s již nasazenými čtyřnápravovými vozy v dálkové dopravě. Pro dvounápravové řešení však hovořila ekonomická stránka věci – rozhodující faktor v porovnání s pohodlím cestujících. Pro zlepšení chodových vlastností vozu však přeci jen bylo nutné vyřešit systém lepšího odpružení a jako nejvhodnější se ukázalo právě řešení Ing. Rybáka. Rokem 1938 začíná dodávka první série vozů řady Ce z vagónek koncernu Ringhoffer. Výroba pak trvala i během protektorátu, aby na ní v roce 1946 navázala druhá výrobní série, trvající až do roku 1949. Pro svůj interiér, tvořený téměř výhradně z dubového, jedlového a smrkového dřeva, získaly vozy přezdívku „Dřeváky“. S rokem 1956  končí u ČSD 3. vozová třída a vozy Ce jsou následně přeznačeny na řadu Be. Sesterské vozy řady Be druhé třídy se vyráběly již od roku 1940 a lišily se částečně vnitřním uspořádáním, počtem oken a především pak užitím látkového polstrování sedaček, které dalo vozům přezdívku „Plyšáky“. Změna v roce 1953 znamenala jejich posun do kategorie 1. třídy a to až do roku 1963, kdy byla tato třída v osobních vlacích zrušena. Ani konstrukce z dob bývalého Rakouska nic nezměnila na skutečnosti, že vozů řady Ce bylo vyrobeno na 809 kusů a dalších několik desítek jich bylo učeno na export, např. do Turecka. Dnes jsou běžně k vidění na nostalgických jízdách pod hlavičkou Českých drah i soukromých spolků.