Poválečná léta přinesla krom jiného i nový fenomén v podobě rekreačního cestování, které sebou neslo značnou zátěž pro kapacitně nedostačující lokální tratě a především pak vlakové soupravy. Na nejvytíženějších víkendových linkách, již nebylo možné nasadit motorové vozy, protože poptávka dosahovala hranice tisíce cestujících na jeden spoj. Využití osobních vozů z meziválečného období a počátku 50. let bylo zpočátku jediným řešením, avšak nízký komfort cestování a především délka takových souprav často dvojnásobně překračovala možnosti stanic. Řešení přichází až počátkem roku 1962 z východoněmecké vagónky Görlitz. ČSD získávají první ze dvou objednaných sérií patrových jednotek, nesoucích označení Bp, s kapacitou přesahující 900 míst. Ty tvoří nedělitelný celek čtyř vozů v typicky zeleném zbarvení s pruhy v barvě slonoviny a výrazným logem ČSD na boku. S jejich nasazením se počítalo v okolí Prahy, Ostravy a Bratislavy. První cestující se s nimi svezli do Posázaví, na Berounku nebo do Beskyd. Druhá série z roku 1965, v počtu 30 jednotek, měla oproti první řadu změn, ať už v uspořádání sedaček 2+2 (dříve 2+3), dosazení elektrického odporového vytápění, nebo výhledového okna pro vlakvedoucího. Výhodou těchto ucelených jednotek byla vysoká přepravní kapacita vzhledem k provozním nákladům a délce soupravy i  rychlá výměna cestujících prostornými dveřmi. Značnou komplikací bylo časté vykolejování třínápravových podvozků, pro které nebyly lokální tratě stavěny. Počátkem sedmdesátých let jsou tak opět nahrazeny jednonápravovými vozy z padesátých let, které na konci let sedmdesátých opět nahrazují nové dvoupatrové vozy z Gorlitzu řady Bap. V pravidelném provozu končí patrové jednotky, přeznačené na Btjo, k 14.12.2002, po rovných 40 letech služby. Zajímavosti je, že spolu s německými (DR) a polskými drahami (PKP) jsme byli prvními průkopníky ve využívání vícepatrových jednotek v osobní přepravě. Spojení zelených a posléze modrých „patráků“ a bublavého dieselu Bardotky, je i dnes symbolem víkendových výletů a Posázavského pacifiku. Z původní padesátky dodaných jednotek se pro muzejní účely dochovala pouze jedna, s původním označením Bp 930 (Bpjo 048),  která je často ozdobou nostalgických jízd Českých drah.