Motorový vůz odznačený od roku 1988 řadou 830 vznikl na základě požadavku ministerstva železnic roku z 1946 na vytvoření velkého čtyřnápravového vozu pro vozbu rychlíků a osobních vlaků na hlavních neelektrifikovaných tratích. Nový stroj pak měl částečně řešit technicky neutěšený a typově roztříštěný stav vozidlového parku ČSD v poválečných letech. Již o tři roky později vyjely z vysočanských dílen ČKD první vozy s označením M 262.0. Celkový počet vyrobených kusů se zastavil na čísle 238, když v roce 1960 skončila předčasně vinou požáru v dílnách Vagónky Tatra ve Studénce-Butovicích část produkce třetí série. Ta se lišila uspořádáním stanoviště i velikostí a tvarem skříně. Od roku 1981 proběhla u 40 kusů výměna motorů 12 V 170 DR za agregáty typu 6 L 150 PV, používaných na převážně na říčních plavidlech. Tím vznikla nová řad M 262.1 (od roku 1988 řada 831). Typickou vlastností vozů s původním motorem bylo přehřívání motorové soustavy, odtud také pochází jedna přezdívek vozu „žhavé trubky“. Pokračující elektrizace v 80. letech a nástup nových vozidel v 90. letech postupně odsouval oblíbené Kredence, Ponorky a Kraksny na méně významné výkony. Přesto jejich pravidelný provoz skončil až roku 2008, takřka po šedesáti letech služby.