Motorové  lokomotivy řady T 679.1 ČSD spatřily světlo světa v polovině šedesátých let v Lugaňském lokomotivním závodě, ležícím v tehdejším SSSR (dnes Ukrajina). Vznikly na popud maďarských železnic MÁV, které v té době trpěly nedostatkem výkonných nákladní lokomotiv a situaci řešily nákupem švédských lokomotiv vyráběných firmou NOHAB. Vzhledem k tomu, že Sergeje splnily očekávání, jejich rozšíření do dalších států socialistického tábora bylo jen otázkou času. Tehdejší Československo odebralo od výrobce 601 kusů těchto lokomotiv, čím se Sergeje staly nejpočetnější řadou motorových lokomotiv v historii ČSD a ČD. Stroje prosluly extrémní spotřebou paliv a maziv, legendární je také jejich nezaměnitelný zvukový projev. Nejvýznamnějším nedostatkem těchto obrů byla jejich  průchodnost, tedy neblahý vliv na kolejový svršek tratí s menšími poloměry oblouků, což je ale obecně problém většiny lokomotiv s třínápravovými podvozky. Příchod Sergejů pak také znamenal do jisté míry začátek konce parních Štokrů v čele těžkých nákladních vlaků.  Sergeje bylo z počátku možné vidět i v čele osobních vlaků a mezinárodních rychlíků, avšak absence vytápění si v zimních měsících vyžádala zařazení vytápěcích vozů. Typickým obrazem zlaté éry těchto strojů z konce 80 .let však zůstává dvojice či trojice rudých lokomotiv v čele dlouhé uhelné soupravy. Po roce 1989, kdy začaly rapidně ubývat výkonů v nákladní dopravě, došlo k rychlému vyřazování Sergejů z provozu a na konci devadesátých let byly provozuschopné už jen dvě desítky lokomotiv, turnusována však byla jedna jediná. Dunivou labutí píseň zapěl dvoutaktní dvanáctiválec, o kterém dodnes koluje legenda, že měl svůj původ v ponorkovém motoru anglického námořnictva z doby 2. světové války, 30. listopadu 2002. Tehdy odvezl Sergej uhelný vlak z Nového Sedla do bavorské elektrárny Arzberg. Hrubý projev Sergejů však dokáže i dnes uhranout fanoušky na nostalgických akcích Českých drah.  

Naše virtuální prohlídka byla pořízena v Železničním muzeu Českých drah Lužná u Rakovníka, kde je deponována poslední dodaná lokomotiva 781.600-2 (T 679.1600) nesoucí jméno Don Ciccio, na počest jejího kmotra a strůjce renovace, ing. Jaroslava Kocourka.  

Start dvoudobého dieselového dvanáctiválce 14 D 40 o objemu 150,6 litrů, jehož spotřeba v provozu byla 340 l/ 100km.

[embedyt] http://www.youtube.com/watch?v=L9XfanxgmlA[/embedyt]