Dieselelektrické lokomotivy s původním označením T 478.1 (T 478.2), známé pro své vnadné tvary jako Bardotky, přišly na svět v polovině šedesátých let 20. století, v době kdy již bylo rozhodnuto, že motorizace ČSD se vydá cestou dieselelektrického přenosu výkonu na úkor provozně neekonomických parních lokomotiv. Původně zamýšlená koncepce série lehčích strojů s hydraulickým přenosem výkonu totiž uvázla na mrtvém bodě. Tehdejší ministerstvo dopravy proto zadalo vývoj univerzálních čtyřnápravových strojů, s dostatečnou výkonovou rezervou pro vozbu rychlíků, osobních vlaků i lehčích nákladních vlaků s konstrukční rychlostí 100 km/h. Brány ČKD Praha pak mezi lety 1964-1971 opustilo na 230 strojů řady T 478.1 a dalších 82 kusů řady T478.2 (bez zařízení pro vytápění osobních souprav). Lokomotivy prošly v průběhu let řadou inovací, z nichž zásadní bylo nahrazení původního parního vytápění souprav elektrickým, a to v první polovině 90. let. Takto upravené lokomotivy dostaly označení řadou 749. Stále vzácnější setkání s legendárním strojem a jeho typickým chrapotem netlumených výfuků přeplňovaného nízkootáčkového šestiválce K6S310DR o objemu 163,2 litru je pro železniční nadšence vždy velkým svátkem. Stroj T 478.1148 byl vyroben v roce 1969 a jeho domovem byly depa ve Vršovicích, Českých Budějovicích, Ostravě a Hradci Králové. V roce 2018 dostala lokomotiva nový lak a posílila park provozuschopných nostalgických vozidel ČD Muzea v Lužné u Rakovníka.